TRUCHLENÍ NENÍ LINEÁRNÍ PROCES: SMUTEK PŘICHÁZÍ VE VLNÁCH A BABI, TY MI SAKRA CHYBÍŠ!

Pokud jste ztratili někoho blízkého, jistě víte, o čem mluvím, když říkám, že truchlení není lineárním procesem, nýbrž přichází ve vlnách. Loni, pár dní po mých narozkách, mi zemřela babička. Její úmrtí bylo náhlé, nečekané a opravdu hodně bolestivé. Viděla jsem ji naposledy 8 hodin před tím, než zemřela, takže jsem se stihla rozloučit a probrečet celé odpoledne, ale stejně jsem nebyla připravená na to, co přijde. Nechci tu do detailu rozebírat jak vše probíhalo, ale spíš si tu odložit mé oblíbené vzpomínky na moji oblíbenou přítelkyni, která byla součástí mého života a bez ní je můj život smutnější, prázdnější a já jsem od té doby neúplná a tak trochu i ztracená.

Hodinové telefonické hovory? Žádný problém!

Naše hovory s babičkou nikdy netrvaly méně než půl hodiny. Všechny ženy v našem rodu jsou totiž opravdu hodně upovídané a tlachání je naše oblíbená činnost. Tedy, já patřím k nejmladším členům, tudíž na mne již mnoho slov nezbylo, ale to rozhodně neznamená, že bych v našem rodinném klanu byla nějak přehlížená. Naopak! Jsem oceňovaným posluchačem.

Moderní přístup k vaření

Znáte to, když přijdete ke své babičce a ona hned ve dveřích spráskne ruce nad tím, jak jste hubení a ihned vám jde naložit svíčkovou s deseti knedlíky? Tak moje babička taková naštěstí nikdy nebyla. Mimo jiné nás spojovalo totiž to, že jsme měly podobnou postavu - drobnou, hubenou, Twiggy style - takže mi neměla potřebu připomínat, jak moc jsem hubená. Místo toho, aby mě zahrnovala spoustou jídel z tradiční české domácí kuchyně, raději jsme si zašly někam na jídlo nebo zkoušely nové recepty. 

Společné kafíčkování mi bude chybět nejvíc

Jednou z našich oblíbených kratochvílí bylo společné kafíčkování. Kdykoliv jsem přišla k bábince na návštěvu, postavily jsme na kafe a společně se posadily ke stolu, kde jsme se podělily o naší oblíbenou pudingovou plundru. Tohle jsou chvíle, které mi schází nejvíc.

Babička byla mega šik dáma

Protože se nesluší uvádět věk, nebudu do světa roztrubovat, kolik let babičce bylo, ale jedno vám řeknu. I přes svůj řekněme pokročilejší věk se bábi uměla oblékat. Nikdy nenosila nudné oblečení, které vídáme na starších dámách. Babička měla ve své sbírce parádní kousky, které nosila s grácií a byla v nich neskutečná šik dámička. 

Dokázala bych vyjmenovat milion dalších věcí, které jsem na své babče milovala. Nikdy jsem jí totiž nebrala jako babičku, ke které chodíte na povinné návštěvy, ale spíš jako spřízněnou duši a kamarádku. Vím, že neschvalovala spoustu mých životních rozhodnutí a s mými tetováními důrazně nesouhlasila a neměla je ráda, ale nikdy mne za to nesoudila. Krásně se popasovala i s tím, když jsem jí po desetiletém vztahu s klukem představila svou přítelkyni. Hned při prvním setkání jí vysvětlila, že si budou tykat a kdykoliv jsme se viděly, nikdy ji nezapomněla pozdravovat. 

A co si z toho všeho odnést? To, že život je nepředvídatelný, krásný, smutný, veselý i tragický. Ale hlavně - nikdy nevíte, kdy se se svým oblíbeným člověkem vidíte naposledy. Nezapomínejte si navzájem říkat, jak se máte rádi a jak moc si toho druhého vážíte.