NA VIDĚNOU A DĚKUJI ZA VŠECHNO, DĚDO

Smrt je přirozenou součástí života, ale to rozhodně neznamená, že je snadné se s ní smířit a přijmout ji. Loni mi nečekaně zemřela babča a před pár dny děda. Oficiálně jsem se tak stala člověkem bez jediného žijícího dědečka a rovnou vám můžu říct, že stojí za starou belu. 

Nechci tu ale truchlit nad ztrátou dědouška, ale naopak oslavit jeho život a připomenout si několik úžasných chvil, které jsme spolu strávili. Protože ty si ve vzpomínkách můžu uchovat už napořád...

Jaký dědouš byl, jak si ho budu již napořád pamatovat a co jsem na něm milovala, fascinovalo mě a nepřestávalo udivovat? Seznamte se, můj děda přichází :-) 

Pořádek až na prvním místě

V prvé řadě je nutné zmínit, že děda si potrpěl na pořádek. Rád měl vše srovnané a přesně věděl, kde se co nachází. Jeho systém mě nikdy nepřestane fascinovat. Jak se totiž ukázalo, láska k pořádku je očividně dědičná, ale schopnost ho udržet se cestou kdesi ztratila. 

Spěch? To je cizí slovo!

To, jak měl děda ve svém životě vše uspořádané, doplňovalo jeho klidnou povahu. Nepamatuju si, že by děda někdy přišel někam pozdě nebo byl ve spěchu. Vždy se připravoval včas, udržoval si své pomalé a klidné tempo a vše řešil s chladnou hlavou. 

Oblíbené fráze

Jako každý člověk, i děda měl své oblíbené fráze, které používal a když vyprávěl o svém dětství, mým nejoblíbenějším slovem, které používal, bylo slovo "kucííí". Zároveň příjmení každého svého kamaráda končil příponou -ů. Trochu se proto stydím přiznat, že mi až před lety došlo, že jeho kamarádi neměli staročeská příjmení, ale děda je pouze postaru skloňoval.

Nadání pro vyprávění

Nicméně, pokud jste dědu nepřerušili, byl by vám schopný vyprávět celý den. Pro mnoho lidí, kteří se rádi poslouchají a rádi mluví, je toto nepředstavitelné. Pro mě to bylo krásné a milovala jsem jeho vyprávění o dětství, studiích, prvním setkání s babičkou, dovolených a spoustě dalších věcí. 

Spořivost

Jedna z dědových typických vlastností byla spořivost. Šetřil vždy a na všem. Pokud nějaký domácí spotřebič dosloužil, jednoduše jej rozebral a použitelné součástky si schoval na později. Všechny funkční věcičky totiž jdou znovu použít. 

Sdílená láska ke knížkám

Další věcí, která mě již od malička fascinovala, byla dědova ohromná knihovna přes celou zeď, která se časem rozrůstala, takže v bytě prarodičů bylo možné najít knížky téměř všude. Možná i proto tak miluji knížky a čtení mi zabírá velkou část mého volného času. 

Milovník hudby

Dědoušek také miloval hudbu. Stejně jako jeho sbírka knížek, i sbírka cédéček a elpíček byla velmi bohatá. Ať už si vzpomněl na libovolnou skladbu, stačilo pár minut a byl schopný ji ve své sbírce najít a přehrát. Nejraději měl vážnou hudbu, ale rád se zaposlouchal také do té jazzové.

Ohromný přehled o světovém dění

Bez nadsázky bych dědu označila za člověka, který patřil k těm vůbec nejvzdělanějším, které jsem kdy poznala. Jeho obecný rozhled byl neuvěřitelný. Dokonale se orientoval v historii, současném světovém dění, ale cizí mu nebyla ani politika a hudba.

Vzpomínek na dědečka mám samozřejmě nespočet. V hlavě mi stále zní jeho smích, vidím jeho jiskřičky v očích, když o něčem zapáleně vyprávěl a vybavuji si spoustu dalších detailů, na které nechci nikdy zapomenout. Jelikož jsme byli domluvení, že tu minimálně do devadesátky pobude, mrzí mě, že tento náš plán nevyšel. Nicméně život se nedá naplánovat...

Dědo,

už teď mi chybí tvá reakce na mou SMS, kterou bych Ti za měsíc a kus poslala k svátku. Ale neboj, všechny naše konverzace přes mobil mám uložené a už nikdy je nevymažu. Díky za všechno, mám Tě moc ráda.

vnučka Katuška